Modří oproti loňsku povýšili z elévů do mladších žáků. První zápas proti béčku Pirátů z Chrudimi zvládli bravurně a do tabulky skupiny si zapsali první tři body. Domácí Sokoli A byli těžším soupeřem. Poctivě jsme bránili, ale přechod do útoku se nám nedařil. Výsledek 0:4 jsme museli překousnout.

Se Spartou Praha Blue jsme začali výborně a brzy jsme vedli o dva góly. Další jsme ale nepřidali, Sparta byla aktivnější, lépe kombinovala a trefovala naši branku. Prohra 2:4 nás mrzela, postup do play-off jsme si tím dost zkomplikovali. Tři týmy měly stejně bodů i vzájemné skóre. Rozhodly tedy výsledky s neporaženými Sokoly, a tak jsme přeci jen hlavně díky dobré obranné činnosti proklouzli mezi nejlepší šestnáctku, dokonce z druhého místa ve skupině.

Zlatí tady vloni získali 9. místo, po úspěchu na Nisa Open a nedávné trofeji z Hradce Králové chtěli uspět ještě více. Ale hned první zápas se Spartou Praha Red jsme nezahráli dobře. Nezodpovědné bránění a chybějící kombinace v útoku vedla ke zbytečné prohře 2:4. Přitom soupeř byl určitě hratelný.

Vzájemné utkání mezi Chrudimí A a Sokoly C (4:3) nás trochu znervóznělo. Znamenalo to, že oba soupeři pro nás budou stejně těžcí? Výsledek 11:2 a 7:1 svědčí o opaku, góly dávat umíme, bránit taky, máme jednoznačné druhé místo ve skupině.

Následoval přesun do pardubické hokejové arény, oběd, superligové (florbalové!) utkání mezi Spartou a Pardubicemi, a teď je palubovka naše.

Modří jdou na Frýdlant. Podáváme srdnatý výkon, ale ten nestačí a prohráváme 3:6. Zlatí poráží Přelouč 7:1, překonávají tak loňské umístění a dostávají se mezi 8 nejlepších družstev turnaje.

Modří hrají o umístění proti Lanškrounu. Utkání je vyrovnané do poslední chvíle. Soupeř pár vteřin před koncem nastřelí tyč, Amálka má míček pod kontrolou, rozhodčí odpíská gól! Chvíle dohadů, rozhodčí (protože i trenér Lanškrouna potvrzuje naši verzi) gól odvolává. Skóre je 3:3, jde se na nájezdy. První série - oba brankáři úspěšní. Druhá série - soupeř proměňuje, my ne. Modří si tak odvážejí 13.-16. místo. Není to propadák, žádné utkání jsme nevypustili, bojovali jsme do poslední chvíle, ale jedna výhra je málo. Příští rok chceme víc.

Zlatí vyhlížejí Spartu Yellow (ne, žádné další družstvo už tu dnes Sparta nemá ?). První střídání, míček v naší síti. Naštěstí rychle srovnáváme. Znovu prohráváme, znovu srovnáváme. Ale od této chvíle dáváme góly jen my, vítězství 7:2, jsme mezi čtyřmi nejlepšími!

Kutná Hora černí jsou pro nás dnes prvním opravdu těžkým soupeřem. Než se rozkoukáme, prohráváme o 3 branky. O chvíli později je to 1:6. Všechna utkání se zde hrají na 12,5 minuty, stihneme s tím něco udělat? Sbíráme poslední zbytky sil, snižujeme na 5:6. Poslední slovo má ale soupeř, sedmičku jsme tentokrát dostali my.

Do utkání o bronz proti domácím Sokolům A (ano, ti, co ráno porazili naše modré jen 4:0) jdeme se smíšenými pocity. Komu zbylo více sil? Kdo chce medaili víc? My to nejsme, všude o krok pozadu, bez nápadu, bez nahrávky, střílíme mimo. Prohráváme 2:7.

Loni jsme odjížděli devátí, spokojení po dvou výhrách ve dvou posledních zápasech. Letos zklamaní, s pomyslnou bramborou na krku. Co je víc? Za mě na tom nakonec až tak nezáleží. Baví nás florbal, baví nás vyhrávat, porážka je cena, kterou za to platíme ?.

Už v sobotu nám začíná liga, poprvé na velkém hřišti, výsledky se počítají, držte nám palce!

Nezbývá než poděkovat Fandovi, Matějovi, Filipovi Č., Kryštofovi, Denče, Markétce, Amálce, Elen, Matymu K., Matymu V., Šimonovi H., Šimonovi M., Čendovi, Fílovi B. a Márovi za vzornou reprezentaci klubu, realizačnímu týmu v čele s Ivetou i oddaným rodičům za podporu.